Ortgies

Ortgies

pistole samonabíjecí

Ortgies

ráže  :  7,65mmBrowning

kapacita  :  8r.

délka hlavně  :  88,2mm

hmotnost  :  615g

- Pistole Ortgies je v pěkném originálním stavu .Vývrt hlavně už není zcela lesklý . Má původní dřevěnné střenky a původní zásobník s logem .

Podle dostupných informací odkoupil od německého puškaře Karla Augusta Bräuninga prototyp pistole včetně výrobních práv na ni. Během let 1916–1921 přihlásil Heinrich Ortgies celkem deset patentů, pokrývajících jednotlivé konstrukční uzly pistole, přičemž hned v prvním poválečném roce 1919 založil v Erfurtu na její výrobu firmu Ortgies & Company. Do výrobního programu nové firmy se dostaly pouze pistole v ráži 7,65 mm Browning, i když Ortgies počítal s rozšířením sortimentu o ráže 6,35 mm Browning a 9 mm Browning krátký.Výroba pistolí s firemním označením Ortgies & Co. běžela jen do roku 1921, kdy státem podporované konsorcium s názvem Deutsche Werke (německé závody), vytvořené z arzenálů v Ambergu, v Erfurtu a ve Spandau, odkoupilo Ortgieseho firmu a převzalo veškerý inventář včetně výrobního zařízení a rozpracovaných pistolí. Výrobní sortiment doznal také záhy rozšíření o modely ve výše uvedených rážích. Versailleská smlouva zakazovala německým zbrojovkám vyrábět zbraně vojenských ráží, takže v případě pistolí v ráži 9 mm Browning krátký vedení Deutsche Werke jejich výrobu deklarovalo jako výhradně exportní artikl.Přestože mezispojenecká vojenská kontrolní komise vyvíjela silný tlak na ukončení výroby nejpozději do 1. dubna 1922, produkce pokračovala až do 30. září 1923, kdy byla definitivně zastavena. Zatímco původní firma stihla za necelé dva roky vyrobit okolo 16 000 kusů, Deutsche Werke vyrobily během téměř tříletého období více než 400 000 pistolí.Vzhledem k výkonu uvedených ráží fungovala pistole Ortgies na principu uzavřeného (dynamického) závěru. Její hlaveň spojovalo s tělem pistole uložení na tzv. ořechu a k jejímu oddělení stačilo pootočení o devadesát stupňů doleva. Závěr odpružovala vratná pružina navlečená na hlavni a vedení závěru na těle pistole zajišťovalo odpružené žebro stiskátka pojistky, uložené na levé straně těla pistole.K zajištění pistole sloužila dlaňová pojistka s odlišnou funkcí, než u belgických pistolí FN 1906, 1910 a 1922. Stlačením stiskátka na levé straně došlo k uvolnění pojistky ve hřbetu rukojeti, avšak jen v případě napnutého úderníku. Při jejím stlačení dlaní střelcovy ruky byla pistole odjištěna, avšak pojistka zůstala ve stlačené poloze. K opětovnému zajištění stačilo stlačit stiskátko pojistky.